Začínal s kočovným kávovarem v dodávce a učil pít dobrou kávu na různých místech po republice. Pak založil v Brně tři úspěšné osobité kavárny Tungsram, Atlas a Pilát a zásadním způsobem změnil kavárenskou kulturu. Ondřej Pilát je známou brněnskou postavou a nikdo mu neřekne jinak než „Čestmír“. Každá z jeho kaváren má jiné téma, spojuje je ale autor designu – architekt Martin Hrdina. Přímo v Café Pilát jsem si s Čestmírem povídala o tom, jak jde podnikání bez cedulí a letáčků a jaké to je, když Pilát otevře kavárnu v klášteře.

Foto interiérů: KIVA, foto exteriérů: VRN

 

Jak tě napadlo založit kavárnu? Byl to sen odjakživa?

Jako začátek mýho kavárenství souvisel se jménem Jiří Klestil zvaný Leon, který do Brna dovážel Filicori Zecchini. Ten mě tak nějak naučil, že se tady dá pít dobrá káva. Já tehdy studoval elektroenergetiku na VUT a nějak jsem se pro to nenadchl, tak jsem tak nějak tápal, co se sebou a kamarádka přišla s nápadem, že Muzeum romské kultury hledá provozovatele kavárny. Nalákali mě na nízkej nájem a líbilo se mi, že budu moct pít kávu za tu režijku… Tak začala moje první kavárna Café Beng! – to je v cigánštině „čert“. Tam jsem pak potkal člověka, co mi dohodil prostor na Kapucínským náměstí a od té doby jsem tam svépomocí začal budovat kavárnu.

Letos slaví Tung 10 let, má strohý, nadčasový, čistý design. Kdy přišel ten moment, že sis řekl, že chceš vyladěný interiér a je na čase investovat do kvalitního designéra?

Jako předně musím říct, že mám v životě celkově dost štěstí na lidi. Vždycky jsem potkával lidi, co mi dokázali dobře poradit, pohybuju se mezi kamarády, co mně nějak formovali názory, já jsem jim ty jejich těžil, vykrádal a nechával si poradit. Tak jsem potkal Věrku Marešovou, která je vynikající, oceňovaná designérka a s tou jsem to jen tak přátelsky řešil a ona mi poradila, abych té kavárně dal nějaké téma, kolem kterýho se to bude točit. Na Bratislavské se pak zjevil takový podivný člověk jménem Pavel Roubal a ten, když jsem mu povídal, že bych chtěl založit Tungsram, ale nemám na to peníze, tak se rozhodl do mě nalít svoje životní úspory a já mohl začít stavět.

To tam nemůžu napsat, to mi nikdo neuvěří.

Mně to taky nikdo nevěří, ale je to tak… Naštěstí se byznys povedl, takže se to vyplatilo, dodnes jsme přátelé.

Žádný z tvých podniků nemá výrazné cedule ani k nim nevedou směrovky, nerozdáváš letáčky. Jak jsi do Tungsramu dostal lidi?

Byla to šeptanda přes známé. Já jsem dřív jezdil s takovou dodávkou a s promítačkou různě po republice a promítal filmy. Tak mě napadlo, že bych tomu dal filmový téma. Pak jsem natrefil na Martina Hrdinu a na jeho stránkách byla nerealizovaná diplomka, dům pro Fera Feniče s filmovými prvky – tak jsem ho oslovil, potkali jsme se, on byl zrovna zpátky z Holandska v Brně. Jemu se ten nápad líbil a plácli jsme si, potom ta komunikace byla po skypech, po mailech, on se občas dojel na to podívat. Chtěli jsme, aby tam ty filmový prvky byly tak nějak nenásilně. Třeba na stěně tam máme proužky různé tloušťky, to je ruční malba a mělo by to symbolizovat zvuk ve filmu – jakoby optickej záznam. Takový nenásilný věci, na který se nepráší.

Máš vždycky předem domluvené, jak bude kavárna vypadat, v jakém bude stylu, necháváš si dělat vizualizace?

Nějaká představa tam byla, rozhodně ale ne žádný 3D vizualizace jak se to dneska dělá. Vznikalo to dost přirozeně a hodně se to měnilo. Třeba když jsme obouchali tu podlahu, co tam byla, a našli tam nádhernou historickou dlažbu, tak se tím celý projekt změnil, i co se týče nábytku, grafiky, barevnosti, všechno jsme přizpůsobili té původní dlažbě. Pro zrod všech těch kaváren bylo asi důležitý, že jsem technickej typ a dokázal jsem si nad tím vším dělat technickej dozor – jak skloubit zámečníka, truhláře i ostatní.

Občas po Brně vídám takovou červenou dodávku s nápisem Tungsram, to je taky součást kavárny nebo jenom reklama?

Když jsem zavřel tu první kavárnu Beng na Bratislavské, tak jsem použil vybavení na Tungsram Transit – červenou dodávku s kočovným kávovarem. To funguje dodnes, snažím se s ní jezdit různě po republice, třeba na Besedu u Bigbítu, Slavnost rajčat v Břeclavi nebo tak. Když jsem otvíral Tungsram, tak jsem neměl peníze na zahájení provozu, tak jsem tam většinu času trávil za tím barem sám, abych nedlužil někomu výplaty a podobně. Byl jsem tam uvázanej jak pes u boudy a do toho přišla možnost koupit si tady ten automobil. Tak jsem si říkal, že spojím příjemnej vejlet s nějakým výdělkem. Většinou to teda byl jenom vejlet někam úplně na kraj republiky do Jičína, ale zas na to rád vzpomínám, protože na takový věci se vzpomíná více, než na to kolik jsme vydělali peněz.

Jak vznikl nápad s koncepcí a názvem Café Atlas?

S tím za mnou přišel sám Martin, že má nějaký koncept v šuplíku a že by ho chtěl zrealizovat. Šlo o atlas kuriozit, a to se pak odrazilo v konceptu provozu té kavárny. Na začátku to bylo tak, že lidi z TICu za mnou přišli, že tam mají pronájmy těch sálu a jestli bych nemohl lidem občas vařit kafe. Tak jsem tam párkrát do měsíce přijel s dodávkou, nastěhoval si to tam a vařil kafe během nějakých školení. A pak se mě zeptali, jestli to tam nechci mít stabilní, tak jsem řekl, že to vyzkoušíme.

Třetí, nejnovější kavárna Café Pilát, je přímo naproti Tungsramu. Jak tě to napadlo otevřít kavárnu hned vedle své vlastní? Většinou to bývá tak, že se podnikatel snaží pokrýt ve městě území, co ještě „nemá“.

Tak tady vlastně sedíme v liturgickým apoštolátu, mám to pronajatý od církve od řádu kapucínů. Když jsme dělali Tungsram, tak jsme si říkali, že by bylo pěkný, kdybych tady měl kavárnu, poněvadž se jmenuju příjmením Pilát. Pilát byl člověk, který dal ten ortel nad Ježíšem Kristem a poslal ho na kříž, takže je to vlastně takový kontroverzní a říkali jsme si, že by to bylo trefný mít jednou naproti Tungsramu takovou kavárnu. No a jednou za mnou přišli mniši s tím, jestli nechci k nim do nájmu. Když jsem to budoval, tak se mě ptali, jak se to bude jmenovat, tak jsem říkal, že bych chtěl, aby to bylo po mě. A oni na to, že to je pěkné, asi čekali, že to bude „U Čestmíra“ nebo tak něco, tak jsem jim řekl – no, víte, já se jmenuju příjmením Pilát. Musel jsem je přesvědčit, že si z toho jako nechci dělat legraci, že je to pro mě spíš téma, co se dá velmi dobře zpracovat, a to ve všem. V interiéru je to hodně vidět, ten příběh se odehrával kolem roku nula, tak jsme se inspirovali antikou a Levantou.

V čem konkrétně?

Martin Hrdina přišel s tím, že budeme pracovat s mozaikami, které se tehdy hodně používaly. Tak se sem dostali ti namalovaní rozpixelovaní ptáčci jako taková současná mozaika z kompjůtru, ta se potkává s klasickou nástěnnou mozaikou. Zároveň tu je i lehce upravený sezení z antiky, kde se člověk může uvelebit v pololeže. Světla jsou ze svářecích drátů tak, že připomínají monstrance a na krytech topení jsou Pilátovy citace. Není to tak, aby to prvoplánově bilo do očí, o Pilátovi se v Bibli skoro ani nemluví, tak jsou ty citace napůl zakrytý. Na první je v překladu „Nemyslím, že je vinen.“, na druhý „Co jsem napsal, napsal jsem.“, na třetím „Co je pravda?“, jedna z nejvýznamnějších citací. Čtvrtý kryt je jiný, ten se týká přímo kavárny, je tam „In vino veritas“. V Tungsramu mi lidi vyčítali, že tam mám jenom sudový a žádný lahvový víno nebo žádný jídlo – tam to nešlo, protože na to nebyl prostor. Tady jsem si to ale už mohl dovolit.

Ještě k designu – kdo to maloval to ptactvo? Vypadá to celkem složitě…

Bylo to složitý, protože každej ten čtvereček má jinou barvu, tam v podstatě nejsou dvě barvy stejné, jsou to všechno různý odstíny. Firmu rád zmíním, je to kamarád, kterýho znám od střední školy, Aleš Veselý, má firmu Malujeme jinak. Na stěně je zelený gradient nástřiku z airbrushe – na to potom začali kreslit.

Nehraje tu žádná hudba – to je na kavárnu dost zvláštní…
Kdybych tady povolil hudbu, tak by musela být tematická k tomu prostoru. Musel bych na to dohlížet, aby personál pouštěl vybraný skladby, aby se to nezvrhlo v Amélii z Montmartru, což je úplně hrozný kavárenský klišé. Myslím si, že jsme v klášteře a může tady být klid. Ze začátku mně všichni vykládali, že hudba v kavárně být musí, jinak se ten zákazník cítí blbě, pak se ale ukázalo, že je důležitý hlavně ten šum lidí okolo a hudba nemusí hrát tu hlavní roli. Ten vizuální koncept je natolik složitý, že už se to nemusí dál kombinovat s hudbou.

Kde se vidíš za 10 let, máš nějaké plány, chtěl bys růst, expandovat?

Já žiju v takový rozlítaný práci, že si nedokážu udělat pořádek v tom, co udělat dřív, a pak v tom mám dost chaos. Tak si myslím, že bych do budoucna chtěl trochu větší klid, nechcu se zhuntovat. Momentálně děláme s kamarádem ještě saunu u řeky a říkám si, že po sauně už nic budovat nechci.

 

 

 

Čestmír. Foto: Ivica